Baseball Game

No tak vcera se konal prvni ze sesti tripu organizovanych International Officem - vylet na baseball (asi nejvyssi liga, co se tady v Austinu hraje, ale i tak to bylo neco nizsiho).

Rikali jsme si s klukama, jestli to nebude nuda koukat jen tak na 9 smen, ale nakonec to bylo celkem zajimavy, i kdyz skore bylo pouze 1:0 - aspon ze vyhrali domaci... :-)

Na to, ze to nebyla nejaka vyssi liga, byla celkem dobra atmosfera, hlavne tam bylo hodne rodin s detmi a pro ty tam byly mezi smenami ruzny show. Mimochodem kdyz uz jsem zminil, ze final score bylo 1:0, tak by se hodilo rict, ze se normalne hraje na 9 smen a po nich to bylo 0:0. Tak jak jsme odhadli, hrala se jedna dodatecna smena a hostujici tym byl na palce - 3 auty a domaci meli sanci rozhodnout. Po prubehu zapasu jsme si mysleli, ze to skonci bez bodu, protoze do ty doby nejaky velky sance na skorovani nebyly. Asi si to nechavali na posledni odpal, kdy se jeden z domacich hracu vyhecoval a trefil homerun. :-)

Co se tyce doprovodnych akci, se sportem u nas je to neporovnatelny - ani se nedivim, ze jsou tady vsehny sporty tak popularni... Na zacatku jsme napr. za vchodem podepsali nejaky papir a dostali jsme zdarma jejich ksiltofku. Po zapase jsme jeste ze stridacky utezili jeden micek, tak celkem dobra vzpominka... :-) Chteli ho sice nejaci prckove, ale nastesti tak daleko pres ohradku nedosahli... a tak ho mam JA!!!

6th street for the first time

Vcera jsme uplne poprve, co jsme tady, vyrazili ven - no a kam jinam nez na 6th street... Pro ty co nevedi, tak je to neco jako Stodolni v Ostrave, ale je tam fakt hrozne moc lidi a klubu. Zvlastnosti je , ze je tam i ziva muzika. Mimochodem o Austinu se rika, ze je mesto s nejvic zivou music na svete...

Prosli jsme asi ctyri kluby a fakt dobry. Kdyz maj happy hours, tak bylo pivko za dolar, ale jinak kolem 4 dolacu... to uz neni tak prijemny :-(

Pro ty co videli film Coyote ugly musim zminit, ze presne takovy klub i se stejnym jmenem je tady na 6th street. Fakt cool :-) No muzete se podivat na fotecky...

Welcome party

Tak v utery odpoledne jsme se tady s klukama rozhodli, ze vecer udelame welcome party s grillingem... Uz drive jsme se seznamili se skupinkou rakusaku taky tady ze skoly a ke vsemu bydlej na stejnym miste, co my. Jako kdyby tomu osud chtel, stretli jsme se s nima v buse dom a tak jsme jim to navrhli. Mimochodem je jich 5 a z toho 2 holky - celkem pekny :-) Start party byl urcen na 20:00.

Maso bylo nakoupeny, jenom uz jsme meli pouze 7 pivek, ale nastesti oni prinesli jeste 2 vinka. No ale vypilo se to celkem rychle a zacali byt obavy, co s tim dal. Tak Holky, ze prej maj jeste jedno vinko na pokoji a tak jsme je pro nej immediately vyslali. Za chvilku byly zpet a ze po ceste potkali Juana (kluk, co nas prvni den provadel po skole) a tak ze dorazi za chvilku taky. Nakonec prisel jeste s jeho kamosem a v ruce 1,75l vodky. To predznamenalo dalsi prubeh vecera.... Samo ze se hraly hry o panaky.

Protoze jsme si tady s klukama koupili mic na beach volleyball a hriste mame za barakem, tak se ve vesele nalade slo asi v 23:00 na hriste. Snad po 15min. nas vyhodil nejakej hlidac, ze uz je po desaty a ze mame jit zpet a nerusit klid - no spis to teda rikal tem u bazenu, ale nas vzal s nima. Tak jsme se vratili zpet a pokracovali ve vyprazdnovani ty flasky. Povedlo se a party koncila priblizne kole druhe ranni.

Scary bus story... :-0

Tak posledni vec, ktera nam rano zbyvala zaridit bylo prevest si ucet na elektrinu na sve jmeno. Nasli jsme na mape adresu, kde by to melo byt a vyrazili jsme...

Nejdriv normalnim busem smer downtown (centrum mesta), kde jsme vystoupili a cekali na bus č.6 smer our destinacion. Jezdil kazdych 30 min, tak jsme museli celkem cekat, ale budiz. Konecne dorazil a my teda plni elanu nastoupili. Uz po chvilce cesty jsme zaznamenali, ze v busu jsme jedini bily, jinak samy cernoch... :-0 Mimochodem to misto bylo celkem ne tak blizko od centra... No kazdopadne jsme sledovali cestu na mape a teoreticky jsme jeli spravne. Asi po 20min. jsme se zacinali celkem bat, protoze jsme projizdeli ocividne uz jen cernošskou ctvrti - tzn. vystoupis-li z busu a podivas do mapy = jses jima obklopen se zbranema a chtej prachy.... mozna trochu prehanim, no nevim, kazdopadne jsme meli nahnano...

Z toho duvodu jsme se zeptali bus drivera jestli jedem spravne a co myslite ze rek??? Ze musime nekde prestoupit, pak znova, crossnout to nekam a pak tam budem... Tak na to jsme se fakt necejtili v bezpeci. Nastesti prvni bus, do kteryho nam ukazal prestoupit jel zpet na downtown, tak jsme nasedli a modlili se za klidny navrat. Mimochodem kdyz jsme cekali pred timhle busem, tak byl plnej lidi, ale zavrenej - driver si prej sel neco koupit... quite interesting, isn't it... Po ceste zpet to vzal jeste kolem baracku mimo nejakou vetsi silnici, vysadil par cernochu, ale finally jsme se dostali v poradku do centra, i kdyz asi celkem spoceni az tam dole....

ZAVER: nesedat v Austinu na bus č.6!!!!!!!!

Cesta Praha - Austin

Tak mame tady s klukama za sebou cestu a prvni den a ne ze by se toho nestalo za tu dobu malo...

Jen dostani se do cilove stanice stalo hodne casu i sil... Plan: Pha-Atlanta, Atlanta-Austin. Odlet z Phy mel byt v 12.30, avsak let mel delay a tak jsme opustili povrch zemsky v 13h. Cesta byla celkem dlouha, ale dalo se to prezit. Jenomze kus pred Atlantou zacal pilot nejkou obkliku, bud kvuli bad weather nebo plane's traffic jam - no kazdopadne zapricineno pocatecnim zpozdenim, z ktereho tedy pri pristani vzniklo zpozdo 1h 15 min. Na prestup jsme puvodne meli 1,45h, tak si asi dokazete predstavit, ze se to nedalo stihnout....

BTW v business tride cestoval Korda a Prospal s rodinami.

V Atlante jsme prosli pres imigracni - celkem v pohode a sli jsme si pro kufry s tim, ze treba ten let do Austinu na nas pocka. Na kufry jsem cekali fakt hrozne dlouho a tak jsem si cekani zprijemnil vyfocenim s P. Kordou... :-) Pak jsme si vzali kufry z pasu a sli je odevzdat na re-check - kvuli prechodu z mezistatniho na vnitro let. Tam byl neuveritelnej zmatek - kvuli zpozdeni tech letu. Tak jsme si rekli, ze stoupnem do fronty na rebooking, ale najednou jeden organizer nam checknul letenky a krikl: "drop your bags there and run to gate" No fakt uzasny, protoze tam bylo hafo voziku s kufry bez lidi - nase nekde na konci a na pas je hazel nejakej cernoch. Dobehli jsme ke gatu, kde byl totalne jinej let. Tak jsme se zaradili do rady na rebooking u gatu a nakonec jsme leteli z Atlanty v 4.30 rano stredoevrop. casu. No docela jsme se bali, aby dosel i kufr stejnym letadlem... A obavy se pri luggage claimu naplnili - Adamovi nedorazil ani jeden ze dvou kufru a Martinovi jeden. Ja nastesti ten muj dostal. Ale dnes uz jim dosli, tak vse dobre dopadlo... :-)

Tak takhle vypadala nese cesta do US - quite demanding and stressful. No snad dalsi dny uz budou takove, abychom si je mohli uzit...